V týdnu před velikonocemi 2004 jsem byl v jedné z mnoha českých skupin, které letos prošly klasickou lyžařskou Haute Route z Chamonix do Zermattu. Přestože to vypadá, že už tam každý byl, snad těchto několik poznámek k vybavení bude někomu užitečný.
Na Haute Route se můžete vypravit více způsoby:
- najmout si skutečného (a drahého) vůdce, nejlépe v Chamonix
- odevzdat se do péče některého z českých průvodců
- nebo vyjet s partou kamarádů a známých.
S horským vůdcem máte naději, že trasu projdete i za horšího počasí a nezabloudíte. Čeští vůdci a průvodci jsou levnější, ale zatím nemáte záruku, že mají dostatečnou kvalifikaci.
S partou kamarádů se musíte o sebe postarat sami. Nejlepší velikost skupiny je od 3 do zhruba deseti. S větší skupinou se vám na přejezd z Champexu vyplatí najmout taxi, které vyjde levněji než autobus. Účastníci by měli mít vyrovnanou výkonnost, která ale nemusí být extrémně vysoká. Jednotlivé etapy nejsou přehnaně dlouhé, a denní převýšení je maximálně 1500 m. Pokud vás nechytí nepřízeň počasí nebo nějaká nehoda, měli byste být v cíli každé etapy brzy odpoledne. Je ale nepříjemné, když musí většina stále na někoho čekat, a dvojnásob nepříjemné je, pokud jste to právě vy, kdo tempu ostatních nestačí.
Každá skupina v horách by měla mít určeného vedoucího, který bude rozhodovat v krizových situacích a v případech, kdy se demokraticky nedohodnete.
Skialpinistické boty. Podstatné je, aby nedřely. Při nákupu je potřeba správně zvolit velikost, aby vám byly správně s jednou ponožkou. Například boty Lowa mají tendenci se vyšlápnutím zvětšit. Pro chůzi je potřeba mít utažené spodní přezky, jinak se vám v nich bude noha pohybovat a odře se.
Lyže. Skituristické, skialpinistické, freeridové. Většina nových modelů má carvingový tvar, pak byste k nim měli mít carvingové pásy. Spousta lidí jezdí na speciálních širokých modelech, určených do hlubokého sněhu (uprostřed mají 80 mm a více). Váha není až tak podstatná, na batohu se nosí jen občas.
Vázání. Nejdůležitější je spolehlivost a snadné ovládání patní opěrky. To mi připadá lépe vyřešené u Silvretty EasyGo než u Fritschi Diamir, kde se musíte pokaždé hůlkou trefovat do otvoru. Vhodné jsou brzdičky, které jsou pohodlnější i bezpečnější než řemínky. Také omezí nebezpečí, že vám lyže ujede při nasazování nebo sundávání.
Haršajzny. Stoupací železa na lyže jsou nezbytné při některých sněhových podmínkách.
Stoupací pásy. Výhodnější jsou mohérové, nebo alespoň kombinované, protože mají lepší skluz než syntetické, a dají se na nich sjet i kratší sjezdy. Šířka musí odpovídat šířce lyží bez 4 mm. Pro carvingové lyže by měly mít tvar odpovídající tvaru lyže. Délka se nastavuje přehnutím ve špičce, které by nemělo být delší než asi 5 cm, jinak se pod pásy ve špičce dostává sníh a odlepují se. Aby se na pásy nelepil vlhký sníh, je vhodné je voskovat. Prodává se na to speciální (a drahý) vosk, ale lze ho nahradit jakýmkoliv sjezdařským voskem nebo i svíčkou.
Pásek na svázání lyží (pro nošení lyží na batohu). Stačí jeden, ale měl by být dost dlouhý, aby vystačil i přes hůlky.
Hůlky. Šroubovací zámek teleskopických hůlek může být nespolehlivý a samovolně se uvolňovat nebo zamrzat. Lepší jsou odklápěcí uzávěry nebo neteleskopické hůlky přiměřené délky, protože přestavování hůlek na jinou velikost stejně zdržuje a není nutné. V traverzech je lepší chytnout hůlku uprostřed, některé hůlky mají k tomuto účelu prodloužené držadlo. Dá se to také nahradit cyklistickou omotávkou.
Cepín. Jakýkoliv i turistický, hlavně lehký. Stačí i speciální skialpinistické modely.
Mačky. Nejvýhodnější jsou lehké duralové. Před odjezdem byste si je měli nastavit na velikost boty. V batohu byste je měli mít v obalu, který je lehký, ale dostatečně pevný, aby vám mačky nepoškodily ostatní věci v batohu.
Lano. Pro bezpečný pohyb na ledovci stačí poloviční lano, jedno na 3 až pět lidí. Počítejte zhruba 10 metrů lana na osobu. Sjezd s navázáním na laně je obtížná disciplína, většinou je nutné se uchýlit k pluhu. My jsme měli málo sněhu, takže někteří ze sedla Chardonnay slaňovali, ale na to byla potřeba alespoň dvě 50 metrová lana, takže my jsme to museli slézt na mačkách.
Sedák. Nosí se po celou dobu na sobě, takže váha v podstatě nehraje roli, hlavně by neměl bránit v pohybu a neměl by padat. Existují i speciální skialpinistické modely.
Tři karabiny (HMS + 2 se šroubovacím zámkem) a tři prusíky průměr 5-6 mm pro vytahování z trhlin. Vhodná je i lehká kladka pro zmenšení tření. Může se hodit i ledovcový šroub, zejména na jaře, kdy jsou už ledovce holé, ale pak jsou i vidět trhliny.
Lavinový pípák. Nosí se na sobě zapnutý od rána do večera. Před odjezdem je třeba zkontrolovat a případně vyměnit baterie. Na typu v podstatě nezáleží, po nácviku se naučíte hledat s jakýmkoliv typem. Musí ale pracovat na mezinárodně standardizovaném kmitočtu 457 kHz.
Lavinová sonda. Některé lyžařské hůlky lze spojit a použít místo sondy.
Lopata. Musí mít každý, protože se nedá určit, kdo zůstane na povrchu a bude muset ostatní vykopat. Bez lopaty se podstatně snižuje šance na včasné vyhrabání zasypaných kolegů, i když mají pípáky.
Batoh. Měl by dobře sedět na zádech a mít spolehlivé úchyty na lyže. Nejlepší velikost je 35-40 l, osvědčil se například Deuter Guide. Po sbalení všech věcí včetně cepínu a pití by neměl vážit více než 10-12 kg.
Systém oblečení se obvykle skládá ze tří základních vrstev: sací vrstvy (spodní prádlo), izolační vrstvy a svrchní vrstvy. Ve všech vrstvách se používají syntetické materiály.
Spodní prádlo. CRAFT nebo moira, odvádí pot od pokožky.
Střední vrstva. Flísová košile nebo lehká bunda, nejlépe s rolákem.
Windstopperová bunda. Může být z materiálu SoftShell. Po většinu času je výhodnější než goretexová větrovka, protože mnohem lépe propouští pot.
Nepromokavá bunda. Pro opravdu špatné počasí, nejlépe lehká GoreTexová (například z PacLitu).
Kalhoty. Nejlépe lehké strečové, které jsou částečně odolné proti větru. Dají se koupit speciální modely (Mammut, Schoffel, aj.), které se natahují přes boty, takže nejsou potřeba žádné návleky.
Dlouhé spodky. Záleží na tom, jak silné máte základní kalhoty. Výhodné jsou flísové spodky, ve kterých se případně dá chodit po chatě.
Nepromokavé kalhoty. Do špatného počasí potřebujete lehké goretexové kalhoty. Měly by jít obléknout bez zouvání lyžařských bot.
Ponožky nebo podkolenky do skialpinistických bot. Nejlépe určené přímo pro skialp. Dobrý poměr cena/výkon mají lyžařské podkolenky od Moiry.
Tenké rukavice. Po většinu času stačí windstopperové.
Teplejší rukavice. Do špatného počasí stačí teplejší lyžařské rukavice, nejlépe s goretexem. Lezecké rukavice bývají zbytečně těžké.
Čepice. Nebo čelenka přes uši.
Kukla. Ve špatném počasí zakryje i obličej.
Čepice proti slunci. Stačí baseballová čepice. Dobře se osvědčil vojenský plátěný klobouk, který chrání i uši a krk.
Tričko a ponožky na převlečení na chatě. Převléknout se na chatě do suchého trička a ponožek je velmi příjemné.
V sezóně se chaty nedají objednat bez polopenze, takže o snídaně a večeře budete mít postaráno na chatách. Večeře jsou vydatné, a většinou si můžete i přidat. Nápoje si ale musíte platit zvlášť, nejsou zahrnuty v polopenzi. Vzhledem k tomu, že horká voda stojí polovinu toho co čaj, se vyplatí vzít si s sebou dostatek pytlíčků čaje. Snídaně jsou trochu slabší, většinou chléb s marmeládou a čaj v ceně (otrlejší povahy si ho mohou nalít i do termosek).
Jídlo na pochod. Každý by si měl vzít to, co má rád a bude to opravdu jíst. Nemá cenu brát si s sebou například ovesné vločky, pokud je nemáte rádi. Osvědčené jsou tatranky, müsli tyčinky, anglická slanina a podobně.
Pití na pochod. Když se u snídaně pořádně napijete, měla by vám stačit půllitrová termoska a případně další PET láhev na studené pití. Je třeba vzít si s sebou dostatek pytlíčků čaje, protože na chatách je čaj drahý, a případně i něco na oslazení čaje a tablety s minerály. Voda, kterou koupíte na chatách je ze sněhu, takže v ní žádné minerály nejsou.
Jídlo na první a poslední den. Po návratu do Chamonix je možné nakoupit v supermarketu.
Toaletní potřeby. Kartáček a pasta na zuby (pro dobrý pocit by měla být napůl vymačkaná).
Na chatách není tekoucí voda ani na mytí, takže není potřeba brát si mýdlo ani ručník. Pro omezení zápachu jsou vhodné vlhké hygienické ubrousky.
Krém proti slunci. Měl by mít ochranný faktor alespoň 20. Výhodné jsou kombinace s tyčinkou na rty.
Toaletní papír. Jen pro naléhavé případy po cestě, na chatách bývá v dostatečném množství.
Sluneční brýle. S postranicemi proti odraženému světlu. Vyplatí se na ně pouzdro nebo alespoň pytlíček.
Lyžařské brýle. Modely s dvojitými skly se méně opocují. Proti poškrábání by měly být v pytlíčku.
Čelovka. Používá se i pro noční návštěvy WC, které jsou umístěny mimo chaty. Nejlépe LEDková. Baterie v ní vydrží dlouho, ale nové baterie obvykle lépe svítí, takže je lepší je před cestou vyměnit.
Lékárnička. Náplasti na puchýře, sterilní a elastické obvazy, trojcípý šátek, tablety proti průjmu a bolesti, oční kapky nebo mast a podobně. Protože některé chaty jsou v nadmořské výšce více než 3000 m, mohou se vám hodit prášky na spaní. Na požádání vám je předepíše váš obvodní lékař.
Špunty do uší. Na chatách se spí v místnostech pro 20-30 lidí, a pravděpodobnost, že bude někdo chrápat je velmi vysoká.
Peníze. Ty by měly být na prvním místě, protože jich je potřeba hodně. Polopenze na horských chatách stojí 50 až 55 švýcarských franků (po slevě pro členy OEAV), litr horké vody 2-3 franky, litr čaje 5-6 franků, stejně jako půllitr piva.
Pas. Většina cesty je ve Švýcarsku, které není v EU.
Kartička OEAV. Na všech chatách jsme ji ukazovali, abychom dostali slevu.
Buzola. Pro případ omezené viditelnosti je vhodné si předem připravit tahák s azimuty pro význačné body trasy. Na sedlech většinou fouká, takže je lepší, když tam nemusíte studovat mapu. (Nemusí mít každý člen skupiny.)
Výškoměr. Pro případ špatné viditelnosti pomáhá při orientaci. (Nemusí mít každý člen skupiny.)
GPS. Pokud s ním umíte zacházet, může vám poskytnout užitečné služby. Před cestou je třeba do něj nahrát waypointy.
Mapy. Nejlepší jsou švýcarské mapy 1:25000 nebo 1:50000. Jsou drahé, ale vzhledem k celkovým nákladům se jednoznačně vyplatí. Měly by mít označení S, které znamená, že jsou na nich vyznačeny lyžařské trasy. My jsme měli mapy Kompass 1:50000 a byli jsme s nimi hrubě nespokojeni. Při intervalu vrstevnic 100 m se nedá poznat konfigurace terénu, a navíc jsme na jedné z nich našli chybu: u chaty Chanrion byla uvedena o 200 m vyšší nadmořská výška. (Nemusí mít každý člen skupiny.)
Průvodce. Existuje anglicky psaný průvodce The Haute Route, Chamonix - Zermatt, autor Peter Cliff. Není ale nezbytný, my jsme vystačili s informacemi z internetu.
Fotoaparát. Musíte to zařídit tak, abyste ho měli po ruce a příliš vám nepřekážel v pohybu. V batohu je na nic. Nejjednodušší je to s kompaktem, který můžete mít v kapse. Ze zrcadlovky budete mít lepší fotky, ale musíte ho pokaždé vytahovat z pouzdra.
Mobilní telefon. Nepočítejte s tím, že byste měli stále signál, na některých chatách není vůbec, jinde musíte jít k oknu nebo před chatu.
Bivakovací pytel. Není nezbytný, ale když jsme za stmívání v mlze hledali chatu Chanrion, dodával nám jistotu, že nezahyneme.
Vložka do spacáku. Není vyžadovaná, ale pokud máte dost lehkou, tak se asi vyplatí. Deky na některých chatách jsou dost používané.
Vosk na lyže. Aby vám jely i v mokrém sněhu. Dá se použít i na pásy, aby se na ně nelepil sníh.
Lepidlo na pásy. Vyplatí se jedno lepidlo ve spreji na skupinu pro obnovu vrstvy lepidla, pokud přestanou držet.
Potřeby pro opravy. Tady je potřeba se domluvit, kdo co vezme. Pokud se vaše mačky nebo vázání nastavují nějakým nářadím, vezměte si ho s sebou. Univerzální je kobercovka (namotaná na tužce), kterou lze v nouzi použít i pro přilepení mokrých pásů, když už vůbec nedrží. Může se hodit náhradní gumová špička k pásům, náhradní talířek k hůlce, tkaničky do bot, kousek vázacího drátu.
Kapesní nůž. Není nezbytný, ale může se hodit.
Karty. Proti trudnomyslnosti, když budete čekat na chatě na lepší počasí. Na většině chat jsou k dispozici různé, často neúplné, sady karet, šachy nebo dáma.
Sepsal a na zkušenosti ostatních je zvědavý Zdenek Mikan.